TEROR PŘÍLEŽITOSTI - díl první a jistě ne poslední!

Terorismus v poslední době nenechává v klidu nikoho z nás. Já však nechci psát o Islamském státě ani o Ukrajině.  Mám na mysli jev mnohem subtilnější, se kterým máme osobní zkušenost téměř všichni. O co jde?

Určitě to znáte: máte práce nad hlavu, jedete na plný plyn a dostanete nabídku spolupracovat na perspektivním projektu. Nebo jste pozvaní na akci, kde se můžete seznámit se zajímavými lidmi. Pro někoho to mohou být slevy... Prostě jsou to skvělé šance, výzvy, výhodné nákupy a investice, které by nás teoreticky mohly  katapultovat tam, kde toužíme být. Možností je však příliš mnoho na to, aby bylo možné využít všechny. Jejich teror pak spočívá v úzkosti, kterou v nás vyvolává představa, že odmítneme tu pravou a do konce života budeme litovat a závidět těm prozíravějším.

S pojmem TEROR PŘÍLEŽITOSTI jsem se setkala před více než 10 lety, když jsem řídila neziskovou organizaci. Nedostatek financí řešily (a řeší) některé neziskovky granty, které s jejich činností souvisí spíš okrajově, pakud vůbec. To však znamená, že vedle své primární činnosti, musí vykonávat činnosti další. Narůstá objem práce i potřeba prostředků a kolotoč se roztáčí… Někdy to pomůže překonat obtížné období. Často se problémy eskalují.

Neziskovku teď neřídím,  ale s terorem příležitosti jsem v kontaktu dnes a denně. Osobně i se svými klienty při koučování. Jedeme v tom všichni. Máme pocit, že nevyužít příležitosti je hloupé nebo dokonce trestuhodné. Je obtížné poznat a rozhodnout se, kdy stojí za to zatnout zuby a kdy už se stáváme obětí vlastní honby za dokonalostí a neustálého srovnávání se s druhými. Kdy jsme na cestě k lepším zítřkům a realizujeme své poslání a kdy se zbytečně honíme a za potlesku nebo závisti okolí, směřujeme svižným krokem  k vlastnímu vyhoření. 

I když už nadšeně skočíme po „příležitosti“, ze které se nám záhy stáhne žaludek a místo radosti a vzrušení narůstá jen stres, obvykle můžeme své rozhodnutí změnit. Ano, vím: změnit názor je pro „správného perfekcionistu“ téměř stejné sci-fi, jako odolat příležitosti. Přiznat selhání, nedostatečnost, omyl? To je však jen náš, perfekcionismem pokřivený úhel pohledu. Pro druhé může být realistické posouzení možností a kapacit a rozhodnutí včas odejít projevem profesionality a zdravého sebevědomí. Mnoho z nás má osobní zkušenost, kdy jsme kvůli nemoci nebo jiným důvodům nemohli dostát závazku. Omluvili  jsme se a svět se nezbořil. Získaný čas naopak umožnil nadhled, někdy dozrálo správné řešení, nebo se našel někdo, kdo naši práci udělal lépe a rád.

Nechci vás nabádat k neplnění závazků. Ale změnit názor, požádat o pomoc, pozdější termín nebo nejít na akci, kam jdou všichni, můžeme velmi často i přes původní ukvapené ANO.  

Můžeme si také pěstovat vnitřní kompas, který nám pomůže udržet směr a teroru příležitosti podléhat co nejméně. K tomuto, jak rozeznat skutečnou příležitost od MĚLBYCHŮ  se budu vracet v dalších příspěvcích. 

Pokud máte nějaký svůj osvědčený způsob, jak odolávat svodům teroru příležitosti, budu ráda, když se o něj podělíte v komentáři.  :-)

PS: Dnes je posledního ledna - tedy poslední PŘÍLEŽITOST publikovat příspěvek na blog a dostát své ambici 2 příspěvky / měsíc ;-)

5 DŮVODŮ PROČ SI NE / DÁVAT NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ

Je začátek nového kalendářního roku a NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ je téma skloňované ve všech pádech. Proč však, prosím vás, zavádět novoty zrovna teď?

Módní je teď argumentace formou X důvodů proč… Zde je tedy, 5 důvodů, proč se nevrhat do nových výzev zrovna po Silvestru:

1. je zima, vnější teplota klesla hluboko pod náš tepelný komfort, který si musíme pracně udržovat.

2. je zima, sluníčko je často schované a denního světla je málo. To nám energii a optimismu také nepřidá.

3. je zima, a někdy někde dokonce mrzne či sněží. Takže my, kdo jsme zvyklí uhrát trochu času svižnou chůzí (během na tramvaje, autobusy, metro…) nebo jízdou ztrácíme cenný čas krasobruslením a poskakováním v pomalu se vlekoucích kolonách.

4. je po Vánocích, a nemůžeme se už těšit na svátky, stromeček, volné dny a teplo domova… Rozjezd po dovolené bývá náročný a do dalšího volna je relativně daleko.

5. začíná nový rok, a tak nějak se očekává, že budeme svěží a s novým nasazením se vrhneme do nových úkolů.

Je evidentní, že novoročním předsevzetímí opravdu nefandím. Nikdy jsem si je nedávala. Těžko vybrat nevhodnější čas, kdy je méně energie pro začátek něčeho nového, co mi dosud nešlo, odsouvala a vyhýbala jsem se tomu… než nyní. Měli bychom hibernovat v klidu a teple a vycházet ven, jen když je to nezbytně nutné, na nezbytně dlouhou dobu ;-).

Přesto mě, k vlastnímu překvapení, napadlo, že bych si letos mohla dát poprvé předsevzetí do nového roku: chtěla bych více spát. Před pár lety mi 6 hodin spánku přišlo jako zbytečný luxus. Teď je prostě potřebuji. A když o tom tak přemýšlím, není  snad lepšího načasování, než TEĎ. Nic nepotřebuji více, než dobrý spánek. Přesto, zařídit si pravidelný dostatečný spánek pro mě nebude nijak snadné. Ráda pracuji večer, když kluci spí (a spát chodí pozdě). Doma je klid, nemusím nikam vybíhat přebíhat a mohu se soustředit jen na jedno. Ale byla by to skvělá investice!

Cílů, k jejichž zahájení se zimní měsíce obzvláště hodí je vlastně docela dost. Čehokoli, co podpoří naši energii, sebelásku a péči o sebe je zrovna teď velice zapotřebí. Abychom se odměnili a hlavně posílili k překonávání přirozeného zimního úbytku energie. Chceme-li podávat výkon, je zvýšená investice do sebe více než žádoucí. Tedy, beru zpět svou dosavadní skepsi k novoročním předsevzetím. Zvažujete-li, že začnete více odpočívat, dopřejete si čas na zastavení, usebrání, chcete chodit na masáž, lépe jíst, užívat si vaření, hýčkat se jiným způsobem nebo si třeba rovnou naplánovat skvělý celý nový rok … teď v zimě je pro to jistě extrémně příhodný čas. Jo a taky se zimními sporty se teď začíná lépe než v létě ;-)

A pokud chcete 5 důvodů, proč právě nyní, můžete použít ty předchozí: je zima, je zima, je zima…

Úspěšné přezimování!

Dali jste si novoroční předsevzetí? Jaké?