pondělí 27. března 2017

SLADÍM, SLADÍŠ, SLADÍME... Jak sladit práci s rodinou a třeba ještě něčím dalším?

Skloňuje se krkolomě ve všech pádech a mluví se o tom, jako o ženském tématu. Přestože také spousta mužů balancuje mezi rodinou, prací, koníčky... Jak je to s tou work-life balancí?

Prakticky třeba takto: 
V noci se mě ptal manžel, jaké mám plány na zítřejší den (čti správně: kdo vyzvedá děti?).
"Dělám workshop na téma SLAĎOVÁNÍ RODINY A PRÁCE".  Kysele se na mě podíval, vytřepal kus prádla, který zrovna věšel na sušák a se slovy: "pod svícnem je tma" odešel.
Fakt, že on věší o půlnoci mnou vyprané prádlo, zatímco já  ještě dopisuji práci, je pro něj zjevně důkaz mého mizerného slaďování.



O co se snažíme, když balancujeme?

A jsme u jádra pudla. Tedy: co to vlastně chceme, když usilujeme o work-life balance?  Co má být výsledkem? Když na toto téma koučuji, dostáváme se často a rychle k tomu, že požadavek SLADIT znamená vlastně: STIHNOUT A UDĚLAT DOST DOBŘE – NEJLÉPE PERFEKTNĚ – VŠECHNO DŮLEŽITÉ, tedy VŠECHNO, co se od nás očekává, co jsme slíbili nebo neodmítli.


Jak z toho? 

Jasně, že je to nerealistický požadavek. Místo snahy – dělat dobře všechno – vám nabízím: dobře si vybírejte, co budu dělat. Přesuňte pozornost od DOBRÉHO DĚLÁNÍ  k DOBRÉMU  VYBÍRÁNÍ!

Proč si vybírat a dělat rozhodnutí, když přináší rizika a zodpovědnost? Protože když nerozhodujeme my, rozhodují za nás druzí. My naplňujeme jejich plány a očekávání, což je pro nás obvykle nevýhodné. Pokud chcete důkazy a argumenty na toto téma, přečtěte si knihu ESENCIALISMUS.

Tím se nám však prekérní otázka: JAK TO MÁM STIHNOUT mění v neméně lehkou: CO  A JAK SI VYBRAT?









K tomu potřebujeme v podstatě jen 2  věci

1.     Znát své POTŘEBY  
2.    Znát svou PRIORITU


Nejdřív ty POTŘEBY:

Od mala se je učíme potlačovat a říkáme tomu sebeovládání. V lepším případě o nich přemýšlíme.  Ale my je pojďme cítit. Slouží nám k tomu – překvapivě 5 smyslů:
hmat, chuť, čich, sluch, zrak.

Pojďme se jim pověnovat. 
Zavřete na chvíli oči a vnímjte:
- Co cítíte (povrchem celého těla, nejen rukama)?
- Jaké chutě rozpoznáváte?
- A co vůně? Co všechno cítíte?
- Jaké zvuky zrovna teď slyšíte?
- Otevřete oči a rozhlédněte se kolem sebe. Co všechno vidíte?

A jak je vám to příjemné, jak se vám to líbí?


Když své potřeby cítíme, máme tendenci jim vyhovět – zavrtíme se, jdeme se vyčůrat, vyvětráme… Tím už své potřeby naplňujeme. A když naplníme ty nejbazálnější, můžeme jít dál. 
Co pro sebe ještě potřebuji udělat teď? 
Čím si pomohu, abych se cítila lépe? 
Co musím udělat do večera a co do konce týdne...?

Máme skvělý základ a hlavně velmi silnou motivaci  pro sebevědomou volbu!


Přistavme k tomu základu ještě zeď. Tou  je PRIORITA.

Je to slovo používané od začátku 15. století a do začátku 20. znamenalo – kupodivu – JEDNO = TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ.

Priorita měla pro život stejný význam jako SEVERKA pro mořeplavce a poutníky. Neurčovala jedinou správnou cestu k cíli, ale udávala směr. Jenže dnes máme běžně 3 priority na každý projekt, 5 priorit na den… a ze Severky se stalo nebe plné hvězd. 
Tou Severkou mohou být životní vize – poslání, které chceme svým životem naplňovat. A protože ho ne všichni známe, začněme svým stářím. Představou toho, jaký život chceme vést po 80+.

Zavřete znova oči a představte si sami sebe spokojené v  80 letech. Kde jste? S kým? Jak to kolem vás vypadá a co děláte? Jak trávíte tento moment, dnešní den, život?
Zkuste si v hlavě vyfotit takovou pěknou fotku svého stáří. Otevřete oči.

Troufám si odhadovat, že jste byli na nějakém pěkném bezpečném místě. Možná sami v klidu, možná s lidmi, které máte rádi, s rodinou?  Mnoho z nás si představuje lidi, kterým něco předává, učí. Všechny tyto představy a přání mají své konsekvence a předpoklady. Pokračovat můžete úvahou o tom, co potřebujete mít, umět a dělat v 70 letech, aby to v 80 vypadalo takto. Co v 60, 50, 40…. Co za pět let a co teď.
Co musím a chci dělat teď proto, abych i v budoucnu mohla žít život podle svých představ?

Takto získáme NADHLED. S odstupem desítek let vám možná posunutí kariéry kvůli dětem v nejbližších 2 letech (protože pak jdou na základku) nepřijde tak hrozné. Nebo naopak,  vás třeba nebude tolik stresovat, když teď rodina nebude mít 2 roky teplé večeře nebo nepojede k moři, abyste vybudovali, po čem toužíte. 

A taky se můžete rozhodnout, že teplé večeře jsou fajn, protože vám všem dělají dobře – je to vaše potřeba – ale nemusíte to být nutně vy, kdo je bude denně připravovat….

Prostě, SEBE–VĚDOMÍ  = vědomí svých potřeb a jasné VIZE, nám zvyšují pocit jistoty při rozhodování o tom, co CHCI A BUDU A CO NECHCI A NEBUDU DĚLAT. Abychom šli svým životem s dobrým pocitem. A o to nám přeci jde, když se snažíme tančit mezi prací a rodinou, seberealizací  a povinnostmi a kdo ví, čím ještě.    


Pokud to pro vás bylo přeci jen trochu rychlé, nebo vás téma zajímá, zvu vás na workshop, kde bude na všechno víc času a prostoru.