JSEM KRÁVA. A co ty?

Jak mohou pomoci projektivní otázky? 

Před několika lety jsem jela metrem,  pořádně unavená. Matka dvou malých dětí, co se snaží stíhat... Četla jsem knihu  Staňte se značkou od Catherina Kaputa a došla k obligátní orázce (právě té projektivní): Kdybyste si mohli vybrat, jaké byste byli zvíře?  


Tak to je jasný, říkám si: KRÁVA!

Pracovitá spolehlivá kráva, na kterou každý naloží a ona to spolehlivě odtáhne! K tomu nadojí mlíko a nakonec  skončí v salámu...

... au, to bolí, ještě teď! Chvíli jsem se litovala a pak se posunula od sebe ke krávě.

Přes prvoplánová spojení jako: blbá kráva, pomalá a tlustá...  jsem přešla k jejím  krásným očím a klidu. Vybavila se mi dovolená v Alpách, pasoucí se krávy s telaty, louky, hory a KLID. Miluju louky a kytky na nich! Vůni hor, jezera a horský nadhled (nemusím se drápat na dlouhé tůry po skalách – nejsem kamzík). Krávy na horách jsou důstojné a relaxované. Jdou tam, kde jim chutná a je jim příjemně. Budí respekt, jsou skvělé mámy a jen tak před něčím neuhnou. Mají svou hlavu (nechytají trendy). A když se náhodou splaší, celkem rychle se uklidní....


Ta představa mě nadchla a líbí se mi dodnes. Jo, já jsem kráva!  A není nic trapnějšího, než kráva, co si hraje na gazelu nebo antilopu.

Ke "své" krávě se vracím, když o sobě pochybuju. Jo, jsem docela klidná a silná. Když se občas splaším, snadno se uklidním. Pevnou půdu pod nohama pomáhám najít i druhým - splašeným a nebo nerozhodným. Už jsem musela unést víc, než bych si myslela, že jsem schpná. Tak co na tom, že nejsem štíhlá jak gazela a rychlá jak antilopa?!


Na stejnou otázku mi jedna klientka zklamaně odpověděla, že je Zajíc. „Splašený, co pořád zdrhá a před něčím kličkuje!“  Když jsem se jí ptala, co se jí na zajícovi líbí, po chvíli řekla: „je moudrý! Moudrý, rychlý, nenechá se chytit. Ví, kam si zalézt. Zná rostlinky, má rád přírodu, umí v ní žít... Já chci být moudrá paní Zajíčková!“.

To je síla projektivních otázek  - těch, které umožňují vystoupit ze své role, zažitého vnímání sebe, druhých nebo situací a strastí. Otázky typu: Co by, kdyby...jste byli opice/ vaše matka/ šéf/ moucha na stěně/ nejbohatší na světě/ nesmrtelní/ neviditelní/ jste se nebáli...?   Odpovědi na ně podporují sebereflexi. Umožní vidět nově, z jiného úhlu objevovat nová řešení a cesty. Probouzejí kreativitu a hravost, ochotu vstupovat na tenký led – proč by ne, když je to jen jako? ;-)

Otázky se jmenují projektivní, protože pracujeme nikoli s realitou, ale se svými projety - promítáním vlastních představ a asociací do dané osoby, situace, zvířete, věci... Je v pořádku, že vám příjde na opici důležitý humor a někomu jinémo hbitost. Všímejte si toho, co je důležité pro vás. A představami druhých se můžete klidně inspirovat také. 

Vaše vidění se také může měnit v čase. V jeden moment se můžete například cítit jako aligátor, jindy jako želva. Někdo může dlouhodobě pracovat se stejnou projekcí (jako se já vracím ke krávě). To, co pomáhá, je vystoupení ze zaběhlého vidění a objevení jiného. Ta správná je vždy to VAŠE aktuální projekce, protože mluví právě k vám právě v dané situaci.  

Tak schválně:

• Kdybyste si mohli vybrat, jaké zvíře byste byli? 
• Co vás o tom zvířeti napadá?
• Co se vám na něm líbí, co na něm obdivujete?
• Co by takové zvíře (člověk s takovými vlastnostmi a chopnostmi) dělalo ve vaší situaci? Jak by řešilo váš problém či nesnáze?
• Jak by žilo váš život?....

Co si myslíte o projektivních otázkách a jaké zvíře napadlo vás? Podělte se v komentářích ;-)

PROČ A JAK SI OCHOČIT VALENTÝNA A JEMU PODOBNÉ - pánové

Zas je to tady  - Valentinské zlo!  Další blbý komerční svátek, kdy přítelkyně / manželka očekává... nebo sice říká, že neočekává, ale když nekoupím ani kytku, budu poslouchat, jak Ten vzal Tu na večeři, koupil jí... Nebo se netrefím a zase špatně.

Máte to podobně, pánové? Pak vám nabízím jiný pohled. Nejen na Valentýna, ale i na vztah a na sebe. 

Nemohu říci, že do vás vidím, milí muži. Ale... doma mám dva malé kluky (6 a 9) a ti mě denně překvapují, jaké množství lásky, pohlazení, blízkosti a přijetí, vyžadují a jak si v něm lebedí... Řekla bych, že s věkem se mění forma a také osoby, od kterých jsou vám projevy náklonosti, obdivu a zájmu příjemné. Ale lásku a respekt potřebujete malí i velcí kluci, ne?

My ženy o sobě víme, že potřebujeme vaši lásku, podporu a zájem. Ne všechny a vždy si o to umíme říci (tak, aby vám to bylo srozumitelné – nechtějte vědět, jak dlouho jsem přepisovala tento text, než ho manžel pochopil), ale všechny chceme být milované.Vy o tom  nahlas nemluvíte, ale od žen chcete také pozornost,  zájem, uznání a lásku, ne? V láskyplném vztahu nacházíme sebepotvrzení, sebeúctu a jiná potěšení my i vy.

Co je potřeba, aby to fungovalo?

1. Na prvním místě SEBELÁSKA. Kdo nemá rád sebe, není schopen dát lásku druhým. Jen ten, kdo se naučil vnímat, respektovat a vyhovět svým potřebám, je  schopný skutečné citlivosti k potřebám druhých. Vlastní deprivace znecitlivuje.

pozn.: video je delší, ale...

2. Sdílet spolu čas a prostor vyplněný vzájemným zájmem a pozorností. Soustředit se s partnerkou jeden na druhého, zařizovat si společné příjemné zážitky a snažit se druhého potěšit.

Takže vám nabízím: 

využijte Valentýna a jemu podobné svátky pro sebe. Když chcete mít klid, cítit se s partnerkou dobře, respektovaní a milovaní, může pro vás být jakýkoli svátek,  výročí nebo narozeniny připomenutím: zastav se, zpozorni, co by druhého potěšilo? Co můžeš udělat pro to aby se vám žilo radostněji? Nechceš koupit kytku, otevřít víno, pustit oblíbenou hudbu, naplánovat výlet někam, kde to máte rádi nebo cokoli, co potěší...? 
Stačí trocha zájmu a bude lépe - vám i nám ;-). A může to být klidně týden před nebo víkend po Valentýnovi.  




PS: Podle mého skromného výzkumu, na komerční svátky a "dárky na povel" nejvíc reptají ti (muži), kteří mají tendenci svou pozorností vůči blízkým  šetřit i kdykoli jindy během roku ;-)

JAK SE NEZTRAPNIT VYŠUMĚLÝMI PŘEDSEVZETÍMI A PŘIPRAVIT CESTU ZMĚNĚ

Máte už nový diář?

Jak jste na tom s novoročními předsevzetími? Dáváte si nějaké? A jak se Vám je daří realizovat?   Karel Mindless Novotný (český brand guru) říká: "Dávat si novoroční předsevzetí je klišé. Nedávat si je je taky klišé."

Loni jsem shrnula na blogu argumenty proti novoročním předsevzetím – ZDE. Tedy, proti těm, jimiž chceme urvat na začátku roku, co se nám nedařilo celý předchozí rok (často roky). Minulý týden mi však klientka  na schůzce řekla: „Četla jsem Váš blog a souhlasím s Vámi. Taky bych v zimě nejrači zazimovala a sbírala síly. Ale já teď opravdu musím něco změnit! Nemůžu a nechci dál odkládat.“

Takže co s těmi předsevzetími? Mít, či nemít?

Jak využít začátek roku a respektovat přitom fakt, že když je nám zima, venku je většinu dne tma a přes svátky jsem zlenivěli... energii k nadstandardním výkonům povětšinou nemáme? 

Začátek roku, stejně jako čehokoli jiného, má určitý náboj. Cítíme naději, že můžeme znovu, jinak a lépe. Je fajn této energie využít. Myslím si, že začátek roku je skvělým časem pro PLÁNOVÁNÍ.

foto:www.passionplanner.com

1. Udělat čáru za tím, co bylo. Ideálně reflexí toho, co se dařilo a fungovalo. Objevíme a pojmenujeme úspěšné strategie, perspektivní partnerství, investice, činnosti... A stejně tak i to, na co jsme sázeli nebo to zkusili, ale výsledek nebyl, jaký jsme čekali.


2. Pojmenovat si, co chceme - cíle. Čeho chceme dosáhnout, po čem toužíme, jak chceme žít, pracovat...? Co nás učiní spokojenými? A s jakým konkrétním výsledkem budeme spokojení na konci roku? Čím jasnější cíl, tím zjevnější jsou cesty k němu. (Chci být NĚKDE JINDE, znamená jen to, že proto budu muset NĚCO udělat. 2 týdny dovolené v Chorvatsku nebo 2 měsíce v Asii si žádají jiné kroky...)


3. Vymyslet cestu k cíli. Co potřebuji, kde to vezmu, kdo mi může pomoci..., abych byl/a na konci roku tam, kde chci? Co / kolik/ kdy /do kdy potřebuji udělat? Plánujte si tak, aby vás realizace co nejvíce lákala. Zvažte své dosavadní zkušenosti, zdroje i limity. Buďte realističtí, přiměřeně ambiciózní, konkrétní a laskaví sami k sobě.


4. Vymyslet, jak sami sebe podpořit. Je fajn užít si pokroky a úspěchy – i ty malé. Čekání na pořádný úspěch někdy neustojíme a zbytečně odpadáme předčasně. Co považuji za dílčí úspěchy a jak se za ně odměním? Čím si mohu cestu zpříjemnit? S kým se spojit? Co potřebuji dělat proto, abych byl/a v kondici, udržel/a motivaci a tempo?


5. Vypsat všechny potřebné kroky, včetně těch, kterými se chceme podpořit. Poskládáme je chronologicky, dáme k nim termíny a poznamenáme si je – co je psáno, to je dáno! ;-) Přesně k tomu je nový diář! (případně listy stažené a vytisknuté z internetu). Doporučuji vám, použít tužku a papír. I za tu cenu, že si pak vše zanesete do své aplikace. Jsem přesvědčená, že papír a blok, ve kterém se dá listovat, malovat, podtrhávat... má, minimálně v procesu tvorby – plánování, mnohé do sebe.

foto: předvánoční plánovací workshop

ZAČNEME OD KONCE

Na konec roku si napište, kde chcete být – cíl. Poznamenejte si také, kde chcete být na konci jednotlivých měsíců. A pak si vypište potřebné kroky k termínům. Ty budete v průběhu roku doplňovat, přizpůsobovat realitě a koordinovat s vašimi dalšími aktivitami. Plánování je nekončící proces – musíme reflektovat situaci a změny, korigovat svá mylná očekávaní. 

Pokud jste hraví nebo s diářem rádi prokrastinujete, máte neomezené možnosti! Můžete diář libovolně doplnit, přizpůsobit svým potřebám, estetickému cítění, využít ho k motivaci. Na internetu najdete spoustu inspirace. Vychází knihy, šablony, nálepky, které vám práci s diářem zpříjemní. (Jen pozor, aby vám zbyl čas i na realizaci plánů ;-)



Možná namítáte, že to jde i bez plánu. A máte pravdu. I bez mapy a značek někdy někam dojdeme a může to být moc fajn cesta. Ale pokud chceme přijít na místo včas a užít si to tam, příprava na cestu pomůže. Slovy Dwighta Davida Eisenhowera:

Během příprav na bitvu jsem pokaždé shledal, že plány jsou zbytečné, ale plánování je nepostradatelné! 

Když máme naplánováno a zapsáno, zbývá už jen maličkost – plán realizovat :-). 

Přeji vám hodně štěstí s plánováním i realizací a radost z výsledků! Pokud chcete s plánováním pomoci, zvu vás na KURZ. Naučíte se plánovat a zvládat nejen dlouhodobé cíle, ale i denní aktivity. Objednejte si konzultaci nebo koučovací sezení. Nebo napište, kde tápete. gabriela.bohmova@gmail.com 

A pokud se chcete podělit o svůj názor nebo zkušenost s předsevzetími a plánováním, budu ráda za váš komentář.

S ČÍM SE CHODÍ KE KOUČOVI? díl 2.

Slýcháte o koučování, ale nevíte komu a k čemu to je vlastně dobré? 

Pokračujme v tématech, kterým jsme se věnovali s 15 klienty během říjnového týdne Kávy s koučem. Jsou však obvyklá i pro standardní koučování.

Předchozí díl byl o SEBEVĚDOMÍ a VOLBĚ.  Dalšími tématy jsou:  

PLÁNOVÁNÍ & TIME-MANAGEMENT

Schopnost organizovat (sebe a svůj čas) souvisí s ochotou volit: čemu, komu, kdy budu věnovat, kolik času. Od klientů často slýchám: „Když neplánuji, věnuji se tomu, co přijde, rozhoduji spontánně“.  Ano. Nebo třeba neuděláme nic nebo nic podstatné. Budeme frustrovaní a nenaplnění. To je konečně důvod, proč lidé chtějí s time-managementem pomoci. Chtějí stihnout více, nebo TO důležité. 

V koučování se věnujeme velmi konkrétně  tomu:

• co vlastně klienti chtějí a potřebují stihnout? (někdy je na místě i připomínka banální pravdy, že den má pro každého 24 hodin)
• kolik času konkrétní činnosti reálně trvají?
• co je priorita a co počká (případně není třeba)?
• jaké činnosti přinášejí jaké výsledky a uspokojení?
• jaké činnosti jsou na sobě závislé, navazují?
• jak mít čas na nepředvídané?

a podobně.

Aby byli klienti ochotní a schopní plánovat a volit, často se věnujeme jejich osobním dlouhodobým vizím, hodnotám a cílům (sahajícím dále než za ukončení projektu, akce). Od nich se odvíjí naše pracovní i rodinná rozhodnutí, preference a třeba i způsob trávení volného času.   

Koučování často zaměří pozornost na běžné konkrétní činnosti a detaily, které sami tak snadno přehlížíme.

VYŠŠÍ PŘÍJMY

To bychom chtěli všichni, že ;-).  Ale často tomu říkáme jinak. Chci zvýšit informovanost o produktu, chci více seberealizace, chci pomoci (svou službou) více lidem… necítím se tam už dobře, nechodím tam rád, vedení neví, co kdo dělá...

A tak informujeme, kontaktujeme více lidí, děláme toho více, dáváme si na stůl kytku… a kupodivu nejsme ani realizovanější ani spokojenější. Na otázku: "co je potřeba změnit, abyste se cítil v práci lépe?", obvykle neodpovíme „víc peněz“. Až na přímou otázkou na spokojenost s výší platu zazní odpověď: „Jasně, že chci vydělávat víc, proto to dělám!“
A-HA!
Tak zvyšujete propagaci nebo usilujete o zvýšení příjmů? To je zásadně jiná strategie!.

Je potřeba vědět (a někdy pomůže i říci si nahlas) na co, kolik peněz, do kdy…potřebujete/chcete vydělávat? A jsme zase u sebevědomí, jak jsme o tom mluvili v prvním díle: jaké jsou mé potřeby a co pro ně musím /chci udělat?

S klienty, kteří jsou zaměstnanci, někdy řešíme koho, kdy, jak požádat o zvýšení mzdy. Co je potřeba udělat, aby se cítili při žádosti jistější, uměli argumentovat, nabídnout možnosti? Někdy je potřeba pracovat i na zlepšení pracovních výsledků.

Na kávě i při klasickém koučování jsme se mnohokrát věnovali také spokojenosti a VTAHŮM NA PRACOVIŠTI. O tom si přečtěte ZDE.

Chcete se zlepšovat v libovolné oblasti, podpořit v komunikaci, vlastním mistrovství, řízení a leadershipu, komunikaci a vztazích s druhými (s konkrétní osobou, v týmu, páru nebo rodině)? To jsou další obvyklá témata koučování. Nevyřeší se na kávě s koučem, ale systematickou spoluprací – i tak však obvykle nejde o proces extrémně dlouhý. Klientem koučování může být jednotlivec, tým, pár nebo třeba rodina,podle toho kdo a co potřebuje změnit.

Je vám už trochu jasnější, s čím vám může pomoci kouč? Pokud máte nějakou otázku – svěřte se s ní pod textem nebo mi napište na gabriela.bohmova@gmail.com – ráda vám odpovím :-)

S ČÍM SE CHODÍ KE KOUČOVI? díl 1.

Slýcháte o koučování, ale nevíte komu a k čemu to je vlastně dobré? Přečtěte si, co řešilo s koučkou na kávě 15 statečných.

V říjnu proběhl  týden Kávy s koučem - kampaň, která umožňuje vybrat si kouče, pozvat ho/ji na kávu a „ochutnat“ s ní/m koučování. Já jsem se takto sešla s 15 statečnými - chtěli se v nějaké oblasti posunout, získat odstup, objevit nová řešení. A chtěli získat vlastní zkušenost s koučováním.

Zde jsou témata, kterým jsme se nejčastěji věnovali:  


SEBEVĚDOMÍ


Klienti často přicházejí, protože chtějí získat větší jistotu, cítit se komfortněji při zvládání pracovních úkolů, při prezentacích, hledání práce, prosazování svých názorů, ve vztazích nebo ve volném čase (třeba si nějaký volný čas vůbec obhájit). Mají spoustu nápadů, ale obtížně se pro některý rozhodují (o tom dále). Neříkají: „mám nízké sebevědomí, co s tím mám dělat?“.  Prostě, něco by rádi, ale…

Pojďme si říci, co to vlastně sebevědomí je. Mám zkušenost, že většina tuší a málokdo ví. Takže přátelé, SEBEVĚDOMÝ  (nikoli podle slovníku, ale dle mé praxe, vědomí a svědomí ;-) je ten, kdo reflektuje své potřeby a je schopen je přiměřeně uspokojovat. (Případně se uspokojení vědomě vzdát ve prospěch jiné priority) Tečka. To je nejdůležitější, co dnes napíšu. Proto opakuji: žádná arogance, agresivita, přebujelé ego, ale věnování pozornosti svým potřebám a jejich naplňování – to je SEBEVĚDOMÍ. 

O tom s klienty mluvím. A ptám se jich, jaké jsou jejich potřeby. Co opravdu chtějí  dělat, čeho dosáhnout, s kým a jak trávit čas… nikoli, co si myslí, že by měli chtít…

Někdy se s klienty učíme, jak to vlastně zjistit.
„Co já vlastně chci?“
Vy to víte? Měli byste! Dělat něco, protože se to má, protože jsem se pro to kdysi, z nějakého důvodu, rozhodl nebo to tak dělají všichni… se může jevit jako rozumné, ale přináší pramálo radosti, spokojenosti a motivace. Když vím co chci, snadněji hledám cesty k cíli. Snadněji se rozhoduji a překonávám obtíže.



VOLBA

Mám více možností a nevím kterou?/ Mám  mnoho aktivit, všechny mě baví, mají smysl, žádnou nechci pustit, ale nestíhám…? / V čem podnikat? / Petr nebo Pavel???... Jistě si dosadíte další varianty.

Strach z toho, že se rozhodnu, má volba se ukáže špatnou, ale nedá se vzít zpět…. Co když volbou přijdu o lepší možnosti? Tak raději nic... - odsouvání rozhodnutí často snižuje šanci na úspěch jakékoli varianty, případně je komplikuje. Nebo všechno, i za cenu vyčerpání…? Koučování nabízí podporu pro sebevědomé rozhodování.

Ano, i schopnost rozhodnout se, souvisí se sebevědomím - vím, co chci, posoudil jsem možnosti a volím tu, která se mi zdá nejlepší. Jsem si vědom důsledků. A také vím, že když nebudu s volbou spokojen, udělám další a vše potřebné, abych se cítil lépe.

Strach je to, co znemožňuje volbu. Díváme se tedy na strach – čeho se klient bojí? Co se stane, když zvolí kterou variantu? Co může dělat, když dojde na nejhorší? Jaké má možnosti potom?
Co mu volba přinese? Co získá, co už bude moci pustit a čemu dalšímu věnovat energii?

Naše energie je jako řeka:  když je správně usměrněná, nemusí mít ani tolik vody a může pohánět stroje, elektrárnu. Když je bezbřehá, může jí být hodně, rozlije se a je z ní bažina…



Probrali jsme SEBEVĚDOMÍ a VOLBU. O spokojenosti a VZTAZÍCH V ZAMĚSTNÁNÍ si přečtěte ZDE.

O dalších tématech si přečtěte v pokračování - ZDE. Nebo se nejdřív zamyslete: s čím ještě může pomoci kouč? ;-)

______________
Pozn.:
fotografie "Choice" je použita z koučovacích karet POINTS OF YOU
sebevědomý horolezec je vlastní ;-)

DOBRÉ VZTAHY NADEVŠE?

Rizika a řešení příliš těsných pracovních vztahů

Patříte k lidem, kterým se po dovolené nebo v neděli večer svírá žaludek při představě dní ve společnosti šéfa a/nebo kolegů? Nebo se právě na ně do práce těšíte? Vážíte si jich a rádi s nimi spolupracujete?

Ráda bych se s vámi podělila o zajímavou zkušenost: tak nějak tušíme, že ve firmách, které zdůrazňují (pouze) výkon, týmová spolupráce, podpora a ochota sdílet informace příliš nekvetou. Roste napětí a nespokojenost. Já mám možnost spolupracovat i s organizacemi (častěji jde o neziskovky, ale nejen), kde jsou dobré vztahy mezi pracovníky jednou z primárních hodnot organizace. Kolegové se respektují a vychází si vstříc. Mají přátelské vztahy, znají se pracovně i osobně, nezřídka spolu tráví čas i mimo pracovní dobu.

Ovšem i organizace s nadstandardně přátelskými vztahy mají svá rizika. Přestože se zaměstnanci cítí dlouhou dobu spokojeni, často jsou ochotni pracovat i za méně peněz s vysokým nasazením, jsou loajální a zůstávají v organizace mnoho let, mohou být právě těsné vazby mezi nimi příčinou syndromu vyhoření, nezřídka celého týmu - nepřeháním.

PROČ?

- sdílení osobních příběhů a solidarita může paralyzovat schopnost a ochotu poskytovat negativní zpětnou vazbu. Na individuální úrovni tím roste frustrace zaměstnanců, kteří kvůli dobrým vztahům rezignují na změnu toho, co jim vadí a limituje výsledky jejich i/nebo druhých. Organizace přichází o informace a možnost rychle reagovat. I původně progresivní týmy mohou zakotvit ve stereotypech, nevyhovujících komunikačních a procesních schématech, paralyzujícím rovnostářství nebo začít stagnovat v odborném profesním vývoji.

- může být oslabena schopnost rozhodovat v situacích, které by měly negativní dopad na některého člena/členy týmu.

- pro nově příchozí může být do takto stmeleného týmu obtížné proniknout.


ŘEŠENÍ?
1. hýčkejte si svého rebela! Věnujte pozornost jeho námitkám. Často říká nahlas, co si druzí jen myslí nebo říkají tak taktně, že míru jejich nespokojenosti snadno přehlédnete.

2. zajímejte se o názory a postřehy nově příchozích (mohou být otevřenější a vidět to, co starší zaměstnanci už nevidí, akceptují jako normu nebo nutné zlo).

3. naučte se konstruktivně pracovat se zpětnými vazbami (využívejte například škálování v rámci hodnocení pracovníků, zjišťování jejich potřeb, spokojenosti..., komplexnější je podpora leadershipu pracovníků). Hodně vám může pomoci koučování. Vyčistí se vzduch a je velká šance, že objevíte poklady bez povšimnutí ležící ve firmě ;-).

4. zamyslete se nad hodnocením. Organizace s přátelskými vztahy někdy hodnotí pracovníky rovnostářsky, přihlíží donekonečna ke starým zásluhám a nebo jinak nereflektují aktuální nasazení a výsledky zaměstnanců. A nejde jen o odměňování, ale o komplexní zpětnou vazbu o spokojenosti a očekáváních směrem k zaměstnanci - předpoklad jeho motivace a rozvoje.

5. rozvíjejte „mistrovství“ svých lidí (sexy název leadership někdy vede k omezení pozornosti pouze na vedoucí pracovníky). Podporujte jejich ochotu zkoušet nové a riskovat (tolerujte nutné chyby). Zjišťujte jejich kariérní očekávání, využívejte a rozvíjejte jejich potenciál. Nechejte zazářit své hvězdy a jejich světlo se bude odrážet i od druhých.

6. podpořte kreativitu a otevřenost týmu i jednotlivců - ochotu vyjet z kolejí a návyků, které vám vyhovují, někdy spojují, často jsou dílem respektovaných autorit... O významu kreativity nemá cenu psát, že ;-)



Jak jste na tom se vztahy na pracovišti vy?

Použijme zmíněnou škálu, kde krajní body:

0 = máme formální vztahy, každý jsme za sebe a vše co řeknu může být použito proti mně, komunikace s kolegy /šéfem je fakt nepříjemná
10 = všichni se známe, jsme přátelé, sdílíme spolu pracovní i osobní strasti i slasti, práci s jinými lidmi si neumím představit

Kde se nacházíte vy?
Jak a s čím jste spokojení? Co byste mohli a chtěli změnit?

PROČ NE-PRACOVAT ZADARMO?

Je celkem fuška stát se profesionálem ve svém oboru. Jedno, zda jste fotograf, účetní, grafik, konzultant, projektant nebo zahradník… Svou profesi se musíte na/učit, získat v ní praxi, vytvářet osobní know-how, někoho stojí spoustu peněz materiál, certifikáty nebo licence... Pro okolí neviditelné, ale nutné investice. 

A když už vám TO docela jde a vaše okolí vezme na vědomí, čím, že to vlastně jste, začne vám dávat příležitosti k seberealizaci. Objevují se klienti a často také žádosti o radu, doporučení, konzultaci, drobnou (nebo větší) výpomoc … ZDARMA.

Obvykle rádi pomůžeme: rodině, přátelům, někdy neziskovce nebo znevýhodněným lidem či skupinám. Ale kapacity máme omezené a pokud chceme mít čas i na práci, která nás živí, neřku-li i na něco jiného, musíme si vybírat. Možná už jste kvůli drobným radám a odpovědím na dotazy tipu „chtěl jsem se jen zeptat…“ a „nevíte náhodou…“, „nemohl byste…“ neudělali  nic "svého" a den byl pryč.  

PODLE ČEHO tedy vybírat?

Začněme tím jednodušším: co raději NEdělat:

• práce s nejasným zadáním – je cesta do pekla! Platí to samé jako pro komerční zakázky:  nechejte si vždy přesně říci co KONKRÉTNĚ, do kdy a za jakých podmínek se od vás očekává.
• stejně špatné je, když sami  nemáte  jasná očekávání (takové to: dělám zadarmo, ale ono z toho nakonec snad/určitě něco??? bude).
• nutnost spolupracovat s někým, koho nemůžete ovlivnit, ale jste na jeho práci závislí všechno ještě více komplikuje.
• práce s někým, s kým se vám nechce trávit čas a sdílet prostor - zkuste mu poradit, kdo může pomoci lépe než vy. Třeba vám bude vděčný ;-)
• práce, která vás nebaví nebo nesouhlasíte s jejím účelem, navrhovaným řešením.
• práce, u které je zjevné, že jejich výsledek bude nevalný (přestože dotyčný přísahá, že mu to vůbec nevadí).
• práce, pro kterou je jedinou motivací „měl bych“, „mělo by se“.
• nemáte dost času, motivace a jiných prostředků a špatný výsledek ohrozí  vaši profesní pověst.
• nebo pomáháte tam či onde a vaše práce pro klienty/zaměstnavatele stojí...

Říkat NE je pro mnohé z nás obtížné. Ale paradoxně tím můžeme předejít špatným pocitům a konfliktům - vnitřním nebo s těmi, se kterými jsme chtěli být za každou cenu zadobře.
Pak je tu ještě další možnost. A sice, můžete se zkusit domluvit na podmínkách a nabídnout takovou službu za odměnu. Někdy se tím situace hodně zpřehlední a spokojení jsou nakonec všichni.

Kdy se práce zadarmo může velice vyplatit?

Jako příklad uvedu dvě své nedávné zkušenosti:
S kolegyněmi připravujeme projekt Káva s koučem -  přes 50 profesionálních koučů z celé ČR nabízí veřejnosti 2 x ročně možnost vyzkoušet profesionální koučování za pozvání na kávu. Také organizace kampaně je formou dobrovolné práce (naopak do projektu investujeme vedle času i nějakou korunu). Není to však zadarmo. Získala jsem už hodně:

• radost a motivaci z pozitivních zpětných vazeb od klientů i koučů.
• inspirativní a podpůrný organizační tým. Jako samostatný profesionál si tým opravdu užívám! 
• zkušenost s různorodou klientelou.
• příběhy klientů mě inspirovaly k vytvoření nového blogu (o tématech středního věku).
• správa facebookové stránky projektu mě inspirovala k vytvoření  tematické komunity na FB.
• získala jsem klienty a spolupráci mimo projekt (rozhodující referencí byla účast na K&K).
• poznala jsem mnoho kolegů i jiných profesionálů.
• vytváříme  něco nového.
• kvůli projektu jsem vyzkoušet technické vymoženosti, kterým jsem se vyhýbala (Trello, pořádně Google dokumenty pro společnou práci), získala zkušenosti z oblasti marketingu a PR (ke kterým jsem se za sebe neodhodlala) a konečně vytvořila své webovky!
• získávám reference a buduji si dobré jméno tím, že dělám víc než standardní komerční práci.

A kdo ví co ještě… A to se mi, i přes obrovskou časovou investici, vyplácí.  

Další zkušenost je s rodinami, které jsem natáčela v rámci svého výcviku ve videotréninku interakcí (VTI). Potřebovala jsem natočit záznamy reálné rodinné komunikace. Analýzy a společná reflexe videozáznamu pomáhá užívat a rozvíjet efektivní komunikační vzorce, kterými rodiče podporují své děti a vzájemný vztah. Protože rodiny s dětmi nejsou mou standardní cílovou skupinou, nabídla jsem VTI některým známým a klientům. Získali jsme všichni: rodiny důkazy o tom, co a jak jim funguje, konkrétní návody, co zkoušet a rozvíjet a motivaci. Já možnost otestovat si efektivitu metody v praxi, radost z toho, jak skvěle funguje a jak pěkně je přijímaná, skvělé zkušenosti a možnost absolvovat kurz.

Resumé

Prací zadarmo můžeme mnohé získat, když:

• máme jasno v tom co, pro koho a do kdy máme udělat, víme, co očekáváme my a ví to i druhá strana (přiznejme si, vždy něco očekáváme - byť poděkování nebo...)
• podpoříme lidi, poslání a cíle, které máme rádi, sympatizujeme s nimi a věříme jim
• nám umožní potkat / spolupracovat s lidmi, které rádi poznáme a nebo s nimi rádi pracujeme
• pomůže nám získat potřebnou praxi 
• získat reference, budovat a šířit své dobré jméno (jen si o reference a doporučení nezapomeňme říci a nečekejme, že je to automatické - spokojeného obdařeného to někdy opravdu nenapadne a rád to pro nás udělá)
• učíme se něco nového (k čemu bychom se jinak obtížně motivovali nebo dostali, třeba i mimo rámec naší profese)
• získáme možnost experimentovat, testovat, pracovat jinak nebo s jinou "cílovou skupinou" než obvykle – vykoukneme z komfortní zóny
• máme čas a energii, aby výsledek dělal radost nám i tomu, komu pomáháme (frustrace z toho, že nám stojí vlastní práce a neplněním závazků se ve finále poškozujeme, zkazí i radost z úžasné zkušenosti)
• je dobrou investicí - získáme nové přátele, klienty, spolupracovníky a příležitosti – rozšíříme své obzory a možnosti a BAVÍ NÁS (aspoň do značné míry).  

Pokud se pro takovou "práci zdarma" rozhodnete, přeji Vám, ať je pro Vás příjemnou a inspirativní zkušeností a pro "obdarovaného" skutečnou pomocí ;-).

Podle čeho se rozhodujete Vy, kterým žádostem o pomoc vyhovíte? Napište mi.

POZN:
Pokud vás zajímá projekt Káva s koučem – sledujte FB stránku a web. První týden v říjnu zase koučujeme za kávu.  A když nám pomůžete projekt propagovat, budeme moc rádi ;-)

Hledáte možnost dobrovolné práce pro neziskové organizace ve svém oboru? Podívejte se sem: http://umsemumtam.cz/