PROČ A JAK SI OCHOČIT VALENTÝNA A JEMU PODOBNÉ - pánové

Zas je to tady  - Valentinské zlo!  Další blbý komerční svátek, kdy přítelkyně / manželka očekává... nebo sice říká, že neočekává, ale když nekoupím ani kytku, budu poslouchat, jak Ten vzal Tu na večeři, koupil jí... Nebo se netrefím a zase špatně.

Máte to podobně, pánové? Pak vám nabízím jiný pohled. Nejen na Valentýna, ale i na vztah a na sebe. 

Nemohu říci, že do vás vidím, milí muži. Ale... doma mám dva malé kluky (6 a 9) a ti mě denně překvapují, jaké množství lásky, pohlazení, blízkosti a přijetí, vyžadují a jak si v něm lebedí... Řekla bych, že s věkem se mění forma a také osoby, od kterých jsou vám projevy náklonosti, obdivu a zájmu příjemné. Ale lásku a respekt potřebujete malí i velcí kluci, ne?

My ženy o sobě víme, že potřebujeme vaši lásku, podporu a zájem. Ne všechny a vždy si o to umíme říci (tak, aby vám to bylo srozumitelné – nechtějte vědět, jak dlouho jsem přepisovala tento text, než ho manžel pochopil), ale všechny chceme být milované.Vy o tom  nahlas nemluvíte, ale od žen chcete také pozornost,  zájem, uznání a lásku, ne? V láskyplném vztahu nacházíme sebepotvrzení, sebeúctu a jiná potěšení my i vy.

Co je potřeba, aby to fungovalo?

1. Na prvním místě SEBELÁSKA. Kdo nemá rád sebe, není schopen dát lásku druhým. Jen ten, kdo se naučil vnímat, respektovat a vyhovět svým potřebám, je  schopný skutečné citlivosti k potřebám druhých. Vlastní deprivace znecitlivuje.

pozn.: video je delší, ale...

2. Sdílet spolu čas a prostor vyplněný vzájemným zájmem a pozorností. Soustředit se s partnerkou jeden na druhého, zařizovat si společné příjemné zážitky a snažit se druhého potěšit.

Takže vám nabízím: 

využijte Valentýna a jemu podobné svátky pro sebe. Když chcete mít klid, cítit se s partnerkou dobře, respektovaní a milovaní, může pro vás být jakýkoli svátek,  výročí nebo narozeniny připomenutím: zastav se, zpozorni, co by druhého potěšilo? Co můžeš udělat pro to aby se vám žilo radostněji? Nechceš koupit kytku, otevřít víno, pustit oblíbenou hudbu, naplánovat výlet někam, kde to máte rádi nebo cokoli, co potěší...? 
Stačí trocha zájmu a bude lépe - vám i nám ;-). A může to být klidně týden před nebo víkend po Valentýnovi.  




PS: Podle mého skromného výzkumu, na komerční svátky a "dárky na povel" nejvíc reptají ti (muži), kteří mají tendenci svou pozorností vůči blízkým  šetřit i kdykoli jindy během roku ;-)

POUČENÍ Z KRIZOVÉHO VÝVOJE - Zase vám “nedal kytku na Valentýna”? ;-)

Toužíte po projevu uznání, zájmu nebo po “kytce na Valentýna” a pořád nic? Zkuste si o to říci - nahlas, prosím. 

Je 14.2., svátek svatého Valentýna. Moje kamarádka napsala na Facebook:

Ja tento komercni svatek leta letouci zavrhuju z duvodu, ze bych se niceho nedockala. Tim predchazim zklamani. Ale letos jsem se nechala zblbnout v pralinkarne a koupila cokoladove srdicko. Vycurane jsem ho darovala rano, abych se do vecera take neceho dockala... a Milka dorazila... takze muj 1.Valentyn v zivote :-)

Moc se mi líbila její upřímnost a radost. Říkala jsem si, jak je to vlastně snadné: něco chci, tak si to prostě zařídím. Jinak mi nezbude, než nadávat na komerční svátky a plakat: “nedals mi kytku na Valentýna…”.

Připomnělo mi to podobnou situaci: miluji květiny. Kdysi dávno jsem tedy manželovi vysvětlila, že mě kytkou OPRAVDU POTĚŠÍ!  A vůbec to nemusí být jen na svátek a narozeniny. Naopak.

Ukázala jsem mu  takové ty svazky růží, tulipánů nebo chryzantém v celofánu, které bývají v supermarketu. Jsou levné a nadělají parádu.  (Na pugéty máme také své dodavatele.) Od té doby jsou u nás na stole řezané květny téměř stále. Manžel se pohoršuje, když napíšu kytku na nákupní seznam. Protože on přece ví. A kdyby náhodou zapomněl, připomenou mu naši kluci: “ještě kytičku pro maminku”.

S několika kamarádkami jsme o tom mluvily. Obvykle jsou nadšené a na mého muže pějí ódu. Když jim však řeknu, že jsem ho to “naučila”, jejich nadšení trochu chladnne. Už to není tak romantické. Říkat si o kytku je ponižující… Jenže ony většinou na romantiku marně čekají a mně chodí domů mí chlapi pravidelně s nákupem a květinami. Já mám radost a kluci taky.

Bohužel, nemohu uvést mnoho dalších vlastních příkladů. A je mi to líto, když s těmi kytkami to funguje tak pěkně. Jsem vychovaná v tom, že když se budu hodně snažit, někdo si jistě všimne a dočkám se odměny. Zbytečně dlouho mi trvalo pochopit, že se mohu snažit sebevíc, když neřeknu, co chci, šance, že mi to někdo z očí vyčte, je poměrně malá (zvlášť, když se budu ještě tvářit, že vlastně nechci nic…). Ale učím se :-). Letos jsem se například rozhodla, že si pokusím najít cestu ke spolupráci s lidmi, kterých si vážím a obdivuji je. A celkem se mi daří.

Doporučuji vám, až budete příště před Valentýnem, MDŽ, Dnem matek, 1. Májem nebo jiným ”umělým” svátkem smutně pokukovat po kytce, čokoládě nebo speciálním menu v restauraci, zkuste naznačit nebo raději říci, že by vám to udělalo radost. Nebo si tu kytku / sladkost kupte rovnou sama, rezervujte stůl v restauraci... Druzí  mají tendenci chovat se k nám s takovou úctou a láskou, jakou k sobě chováme samy.

Samozřejmě vás nenabádám slavit, čemu nevěříte. Nejde zdaleka jen o svátky a projevy pozornosti. Stejně tak můžete zkusit něco nového, začít se učit něco, co obdivujeme na druhých, oslovit zajímavé lidi, které dlouho toužíte poznat nebo vyjít vstříc práci snů... Protože když to nezkusíme, můžeme jen sami sebe přesvědčovat, že: "ty hrozny by byly stejně kyselé..." (a Valentýn je jen komerční svátek). ;-)