Zobrazují se příspěvky se štítkemsebevědomí. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsebevědomí. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 27. března 2017

SLADÍM, SLADÍŠ, SLADÍME... Jak sladit práci s rodinou a třeba ještě něčím dalším?

Skloňuje se krkolomě ve všech pádech a mluví se o tom, jako o ženském tématu. Přestože také spousta mužů balancuje mezi rodinou, prací, koníčky... Jak je to s tou work-life balancí?

Prakticky třeba takto: 
V noci se mě ptal manžel, jaké mám plány na zítřejší den (čti správně: kdo vyzvedá děti?).
"Dělám workshop na téma SLAĎOVÁNÍ RODINY A PRÁCE".  Kysele se na mě podíval, vytřepal kus prádla, který zrovna věšel na sušák a se slovy: "pod svícnem je tma" odešel.
Fakt, že on věší o půlnoci mnou vyprané prádlo, zatímco já  ještě dopisuji práci, je pro něj zjevně důkaz mého mizerného slaďování.



O co se snažíme, když balancujeme?

A jsme u jádra pudla. Tedy: co to vlastně chceme, když usilujeme o work-life balance?  Co má být výsledkem? Když na toto téma koučuji, dostáváme se často a rychle k tomu, že požadavek SLADIT znamená vlastně: STIHNOUT A UDĚLAT DOST DOBŘE – NEJLÉPE PERFEKTNĚ – VŠECHNO DŮLEŽITÉ, tedy VŠECHNO, co se od nás očekává, co jsme slíbili nebo neodmítli.


Jak z toho? 

Jasně, že je to nerealistický požadavek. Místo snahy – dělat dobře všechno – vám nabízím: dobře si vybírejte, co budu dělat. Přesuňte pozornost od DOBRÉHO DĚLÁNÍ  k DOBRÉMU  VYBÍRÁNÍ!

Proč si vybírat a dělat rozhodnutí, když přináší rizika a zodpovědnost? Protože když nerozhodujeme my, rozhodují za nás druzí. My naplňujeme jejich plány a očekávání, což je pro nás obvykle nevýhodné. Pokud chcete důkazy a argumenty na toto téma, přečtěte si knihu ESENCIALISMUS.

Tím se nám však prekérní otázka: JAK TO MÁM STIHNOUT mění v neméně lehkou: CO  A JAK SI VYBRAT?









K tomu potřebujeme v podstatě jen 2  věci

1.     Znát své POTŘEBY  
2.    Znát svou PRIORITU


Nejdřív ty POTŘEBY:

Od mala se je učíme potlačovat a říkáme tomu sebeovládání. V lepším případě o nich přemýšlíme.  Ale my je pojďme cítit. Slouží nám k tomu – překvapivě 5 smyslů:
hmat, chuť, čich, sluch, zrak.

Pojďme se jim pověnovat. 
Zavřete na chvíli oči a vnímjte:
- Co cítíte (povrchem celého těla, nejen rukama)?
- Jaké chutě rozpoznáváte?
- A co vůně? Co všechno cítíte?
- Jaké zvuky zrovna teď slyšíte?
- Otevřete oči a rozhlédněte se kolem sebe. Co všechno vidíte?

A jak je vám to příjemné, jak se vám to líbí?


Když své potřeby cítíme, máme tendenci jim vyhovět – zavrtíme se, jdeme se vyčůrat, vyvětráme… Tím už své potřeby naplňujeme. A když naplníme ty nejbazálnější, můžeme jít dál. 
Co pro sebe ještě potřebuji udělat teď? 
Čím si pomohu, abych se cítila lépe? 
Co musím udělat do večera a co do konce týdne...?

Máme skvělý základ a hlavně velmi silnou motivaci  pro sebevědomou volbu!


Přistavme k tomu základu ještě zeď. Tou  je PRIORITA.

Je to slovo používané od začátku 15. století a do začátku 20. znamenalo – kupodivu – JEDNO = TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ.

Priorita měla pro život stejný význam jako SEVERKA pro mořeplavce a poutníky. Neurčovala jedinou správnou cestu k cíli, ale udávala směr. Jenže dnes máme běžně 3 priority na každý projekt, 5 priorit na den… a ze Severky se stalo nebe plné hvězd. 
Tou Severkou mohou být životní vize – poslání, které chceme svým životem naplňovat. A protože ho ne všichni známe, začněme svým stářím. Představou toho, jaký život chceme vést po 80+.

Zavřete znova oči a představte si sami sebe spokojené v  80 letech. Kde jste? S kým? Jak to kolem vás vypadá a co děláte? Jak trávíte tento moment, dnešní den, život?
Zkuste si v hlavě vyfotit takovou pěknou fotku svého stáří. Otevřete oči.

Troufám si odhadovat, že jste byli na nějakém pěkném bezpečném místě. Možná sami v klidu, možná s lidmi, které máte rádi, s rodinou?  Mnoho z nás si představuje lidi, kterým něco předává, učí. Všechny tyto představy a přání mají své konsekvence a předpoklady. Pokračovat můžete úvahou o tom, co potřebujete mít, umět a dělat v 70 letech, aby to v 80 vypadalo takto. Co v 60, 50, 40…. Co za pět let a co teď.
Co musím a chci dělat teď proto, abych i v budoucnu mohla žít život podle svých představ?

Takto získáme NADHLED. S odstupem desítek let vám možná posunutí kariéry kvůli dětem v nejbližších 2 letech (protože pak jdou na základku) nepřijde tak hrozné. Nebo naopak,  vás třeba nebude tolik stresovat, když teď rodina nebude mít 2 roky teplé večeře nebo nepojede k moři, abyste vybudovali, po čem toužíte. 

A taky se můžete rozhodnout, že teplé večeře jsou fajn, protože vám všem dělají dobře – je to vaše potřeba – ale nemusíte to být nutně vy, kdo je bude denně připravovat….

Prostě, SEBE–VĚDOMÍ  = vědomí svých potřeb a jasné VIZE, nám zvyšují pocit jistoty při rozhodování o tom, co CHCI A BUDU A CO NECHCI A NEBUDU DĚLAT. Abychom šli svým životem s dobrým pocitem. A o to nám přeci jde, když se snažíme tančit mezi prací a rodinou, seberealizací  a povinnostmi a kdo ví, čím ještě.    


Pokud to pro vás bylo přeci jen trochu rychlé, nebo vás téma zajímá, zvu vás na workshop, kde bude na všechno víc času a prostoru.


neděle 25. října 2015

S ČÍM SE CHODÍ KE KOUČOVI? díl 1.

Slýcháte o koučování, ale nevíte komu a k čemu to je vlastně dobré? Přečtěte si, co řešilo s koučkou na kávě 15 statečných.

V říjnu proběhl  týden Kávy s koučem - kampaň, která umožňuje vybrat si kouče, pozvat ho/ji na kávu a „ochutnat“ s ní/m koučování. Já jsem se takto sešla s 15 statečnými - chtěli se v nějaké oblasti posunout, získat odstup, objevit nová řešení. A chtěli získat vlastní zkušenost s koučováním.

Zde jsou témata, kterým jsme se nejčastěji věnovali:  


SEBEVĚDOMÍ


Klienti často přicházejí, protože chtějí získat větší jistotu, cítit se komfortněji při zvládání pracovních úkolů, při prezentacích, hledání práce, prosazování svých názorů, ve vztazích nebo ve volném čase (třeba si nějaký volný čas vůbec obhájit). Mají spoustu nápadů, ale obtížně se pro některý rozhodují (o tom dále). Neříkají: „mám nízké sebevědomí, co s tím mám dělat?“.  Prostě, něco by rádi, ale…

Pojďme si říci, co to vlastně sebevědomí je. Mám zkušenost, že většina tuší a málokdo ví. Takže přátelé, SEBEVĚDOMÝ  (nikoli podle slovníku, ale dle mé praxe, vědomí a svědomí ;-) je ten, kdo reflektuje své potřeby a je schopen je přiměřeně uspokojovat. (Případně se uspokojení vědomě vzdát ve prospěch jiné priority) Tečka. To je nejdůležitější, co dnes napíšu. Proto opakuji: žádná arogance, agresivita, přebujelé ego, ale věnování pozornosti svým potřebám a jejich naplňování – to je SEBEVĚDOMÍ. 

O tom s klienty mluvím. A ptám se jich, jaké jsou jejich potřeby. Co opravdu chtějí  dělat, čeho dosáhnout, s kým a jak trávit čas… nikoli, co si myslí, že by měli chtít…

Někdy se s klienty učíme, jak to vlastně zjistit.
„Co já vlastně chci?“
Vy to víte? Měli byste! Dělat něco, protože se to má, protože jsem se pro to kdysi, z nějakého důvodu, rozhodl nebo to tak dělají všichni… se může jevit jako rozumné, ale přináší pramálo radosti, spokojenosti a motivace. Když vím co chci, snadněji hledám cesty k cíli. Snadněji se rozhoduji a překonávám obtíže.



VOLBA

Mám více možností a nevím kterou?/ Mám  mnoho aktivit, všechny mě baví, mají smysl, žádnou nechci pustit, ale nestíhám…? / V čem podnikat? / Petr nebo Pavel???... Jistě si dosadíte další varianty.


Strach z toho, že se rozhodnu, má volba se ukáže špatnou, ale nedá se vzít zpět…. Co když volbou přijdu o lepší možnosti? Tak raději nic... - odsouvání rozhodnutí často snižuje šanci na úspěch jakékoli varianty, případně je komplikuje. Nebo všechno, i za cenu vyčerpání…? Koučování nabízí podporu pro sebevědomé rozhodování.

Ano, i schopnost rozhodnout se, souvisí se sebevědomím - vím, co chci, posoudil jsem možnosti a volím tu, která se mi zdá nejlepší. Jsem si vědom důsledků. A také vím, že když nebudu s volbou spokojen, udělám další a vše potřebné, abych se cítil lépe.

Strach je to, co znemožňuje volbu. Díváme se tedy na strach – čeho se klient bojí? Co se stane, když zvolí kterou variantu? Co může dělat, když dojde na nejhorší? Jaké má možnosti potom?
Co mu volba přinese? Co získá, co už bude moci pustit a čemu dalšímu věnovat energii?

Naše energie je jako řeka:  když je správně usměrněná, nemusí mít ani tolik vody a může pohánět stroje, elektrárnu. Když je bezbřehá, může jí být hodně, rozlije se a je z ní bažina…



Probrali jsme SEBEVĚDOMÍ a VOLBU. O spokojenosti a VZTAZÍCH V ZAMĚSTNÁNÍ si přečtěte ZDE.

O dalších tématech si přečtěte v pokračování - ZDE. Nebo se nejdřív zamyslete: s čím ještě může pomoci kouč? ;-)

______________
Pozn.:
fotografie "Choice" je použita z koučovacích karet POINTS OF YOU
sebevědomý horolezec je vlastní ;-)