PROČ NE-PRACOVAT ZADARMO?

Je celkem fuška stát se profesionálem ve svém oboru. Jedno, zda jste fotograf, účetní, grafik, konzultant, projektant nebo zahradník… Svou profesi se musíte na/učit, získat v ní praxi, vytvářet osobní know-how, někoho stojí spoustu peněz materiál, certifikáty nebo licence... Pro okolí neviditelné, ale nutné investice. 

A když už vám TO docela jde a vaše okolí vezme na vědomí, čím, že to vlastně jste, začne vám dávat příležitosti k seberealizaci. Objevují se klienti a často také žádosti o radu, doporučení, konzultaci, drobnou (nebo větší) výpomoc … ZDARMA.

Obvykle rádi pomůžeme: rodině, přátelům, někdy neziskovce nebo znevýhodněným lidem či skupinám. Ale kapacity máme omezené a pokud chceme mít čas i na práci, která nás živí, neřku-li i na něco jiného, musíme si vybírat. Možná už jste kvůli drobným radám a odpovědím na dotazy tipu „chtěl jsem se jen zeptat…“ a „nevíte náhodou…“, „nemohl byste…“ neudělali  nic "svého" a den byl pryč.  

PODLE ČEHO tedy vybírat?

Začněme tím jednodušším: co raději NEdělat:

• práce s nejasným zadáním – je cesta do pekla! Platí to samé jako pro komerční zakázky:  nechejte si vždy přesně říci co KONKRÉTNĚ, do kdy a za jakých podmínek se od vás očekává.
• stejně špatné je, když sami  nemáte  jasná očekávání (takové to: dělám zadarmo, ale ono z toho nakonec snad/určitě něco??? bude).
• nutnost spolupracovat s někým, koho nemůžete ovlivnit, ale jste na jeho práci závislí všechno ještě více komplikuje.
• práce s někým, s kým se vám nechce trávit čas a sdílet prostor - zkuste mu poradit, kdo může pomoci lépe než vy. Třeba vám bude vděčný ;-)
• práce, která vás nebaví nebo nesouhlasíte s jejím účelem, navrhovaným řešením.
• práce, u které je zjevné, že jejich výsledek bude nevalný (přestože dotyčný přísahá, že mu to vůbec nevadí).
• práce, pro kterou je jedinou motivací „měl bych“, „mělo by se“.
• nemáte dost času, motivace a jiných prostředků a špatný výsledek ohrozí  vaši profesní pověst.
• nebo pomáháte tam či onde a vaše práce pro klienty/zaměstnavatele stojí...

Říkat NE je pro mnohé z nás obtížné. Ale paradoxně tím můžeme předejít špatným pocitům a konfliktům - vnitřním nebo s těmi, se kterými jsme chtěli být za každou cenu zadobře.
Pak je tu ještě další možnost. A sice, můžete se zkusit domluvit na podmínkách a nabídnout takovou službu za odměnu. Někdy se tím situace hodně zpřehlední a spokojení jsou nakonec všichni.

Kdy se práce zadarmo může velice vyplatit?

Jako příklad uvedu dvě své nedávné zkušenosti:
S kolegyněmi připravujeme projekt Káva s koučem -  přes 50 profesionálních koučů z celé ČR nabízí veřejnosti 2 x ročně možnost vyzkoušet profesionální koučování za pozvání na kávu. Také organizace kampaně je formou dobrovolné práce (naopak do projektu investujeme vedle času i nějakou korunu). Není to však zadarmo. Získala jsem už hodně:

• radost a motivaci z pozitivních zpětných vazeb od klientů i koučů.
• inspirativní a podpůrný organizační tým. Jako samostatný profesionál si tým opravdu užívám! 
• zkušenost s různorodou klientelou.
• příběhy klientů mě inspirovaly k vytvoření nového blogu (o tématech středního věku).
• správa facebookové stránky projektu mě inspirovala k vytvoření  tematické komunity na FB.
• získala jsem klienty a spolupráci mimo projekt (rozhodující referencí byla účast na K&K).
• poznala jsem mnoho kolegů i jiných profesionálů.
• vytváříme  něco nového.
• kvůli projektu jsem vyzkoušet technické vymoženosti, kterým jsem se vyhýbala (Trello, pořádně Google dokumenty pro společnou práci), získala zkušenosti z oblasti marketingu a PR (ke kterým jsem se za sebe neodhodlala) a konečně vytvořila své webovky!
• získávám reference a buduji si dobré jméno tím, že dělám víc než standardní komerční práci.

A kdo ví co ještě… A to se mi, i přes obrovskou časovou investici, vyplácí.  

Další zkušenost je s rodinami, které jsem natáčela v rámci svého výcviku ve videotréninku interakcí (VTI). Potřebovala jsem natočit záznamy reálné rodinné komunikace. Analýzy a společná reflexe videozáznamu pomáhá užívat a rozvíjet efektivní komunikační vzorce, kterými rodiče podporují své děti a vzájemný vztah. Protože rodiny s dětmi nejsou mou standardní cílovou skupinou, nabídla jsem VTI některým známým a klientům. Získali jsme všichni: rodiny důkazy o tom, co a jak jim funguje, konkrétní návody, co zkoušet a rozvíjet a motivaci. Já možnost otestovat si efektivitu metody v praxi, radost z toho, jak skvěle funguje a jak pěkně je přijímaná, skvělé zkušenosti a možnost absolvovat kurz.

Resumé

Prací zadarmo můžeme mnohé získat, když:

• máme jasno v tom co, pro koho a do kdy máme udělat, víme, co očekáváme my a ví to i druhá strana (přiznejme si, vždy něco očekáváme - byť poděkování nebo...)
• podpoříme lidi, poslání a cíle, které máme rádi, sympatizujeme s nimi a věříme jim
• nám umožní potkat / spolupracovat s lidmi, které rádi poznáme a nebo s nimi rádi pracujeme
• pomůže nám získat potřebnou praxi 
• získat reference, budovat a šířit své dobré jméno (jen si o reference a doporučení nezapomeňme říci a nečekejme, že je to automatické - spokojeného obdařeného to někdy opravdu nenapadne a rád to pro nás udělá)
• učíme se něco nového (k čemu bychom se jinak obtížně motivovali nebo dostali, třeba i mimo rámec naší profese)
• získáme možnost experimentovat, testovat, pracovat jinak nebo s jinou "cílovou skupinou" než obvykle – vykoukneme z komfortní zóny
• máme čas a energii, aby výsledek dělal radost nám i tomu, komu pomáháme (frustrace z toho, že nám stojí vlastní práce a neplněním závazků se ve finále poškozujeme, zkazí i radost z úžasné zkušenosti)
• je dobrou investicí - získáme nové přátele, klienty, spolupracovníky a příležitosti – rozšíříme své obzory a možnosti a BAVÍ NÁS (aspoň do značné míry).  

Pokud se pro takovou "práci zdarma" rozhodnete, přeji Vám, ať je pro Vás příjemnou a inspirativní zkušeností a pro "obdarovaného" skutečnou pomocí ;-).

Podle čeho se rozhodujete Vy, kterým žádostem o pomoc vyhovíte? Napište mi.

POZN:
Pokud vás zajímá projekt Káva s koučem – sledujte FB stránku a web. První týden v říjnu zase koučujeme za kávu.  A když nám pomůžete projekt propagovat, budeme moc rádi ;-)

Hledáte možnost dobrovolné práce pro neziskové organizace ve svém oboru? Podívejte se sem: http://umsemumtam.cz/

KÁVA S KOUČEM aneb proč nepíšu blog

Slova KOUČ a KOUČOVÁNÍ nejsou nová. Zdaleka ne každý však ví, co přesně si pod nimi představit. To se snaží změnit kampaň KÁVA S KOUČEM - jednoduše tím, že dává možnost ochutnat. Kávu i koučování. 

Jsem koučka a velmi často se mě lidé ptají, co to teda vlastně dělám. V tom lepším případě. Občas má někdo potřebu mi říci, co si o koučování a/ nebo koučích myslí. Nerada někoho přesvědčuji. Je to jako diskutovat s někým o kvalitě šunky nebo ovoce, které prodáváte. Nakolik je lepší kousek ukrojit a dát ochutnat než vysvětlovat, jak vaše ovoce chutná a zda je lepší než sousedovo?

Takový je koncept KÁVY S KOUČEM, kterou společně s koučkami Karolínou Puttovou, Marcelou Mráčkovou a Lenkou Olšanskou, organizujeme. Oslovily jsme kouče s vzděláním a praxí, u kterých očekáváme, že jejich ovoce je kvalitní a zralé.  Přidalo se k nám kolem 50 koučů z 37 měst celé ČR. Společně dáváme třetí týden v květnu a první v říjnu, za symbolické pozvání na kávu, ochutnat KOUČOVÁNÍ. 

 Kdy má pro Vás smysl pozvat kouče na kávu a koučování vyzkoušet?

 

Třeba, když jste nespokojení s prací, se svou výkonností, s tím, čemu a jak věnujete čas. Když máte vizi, projekt… a nedaří se vám jej realizovat, ztrácíte motivaci nebo nemáte dostatečné sebevědomí. Případně, když se potřebujete v nějaké oblasti systematicky posouvat, zlepšovat své schopnosti, vztahy… V tom všem vám může koučování pomoci. Nezbytnou podmínkou však je vaše ochota, či přímo ODHODLÁNÍ, PRO ZMĚNU NĚCO UDĚLAT. Bez vlastní aktivity schůzka s koučem obvykle k žádoucí změně nestačí.

Pokud hledáte kouče pro sebe, pro své kolegy či firmu, je Káva s koučem  možností vyzkoušet si různé přístupy a zjistit, jaký kouč vám vyhovuje "osobnostně". 

Co se dá čekat od jednoho setkání s koučem?

Záleží na vašem tématu, cíli i připravenosti ke změně. Můžete se kouče na cokoli zeptat, vyjasníte si očekávání.  Káva s koučem však není O koučování. Věnovat se budete konkrétnímu tématu.  Měli byste odcházet s jasnějším pohledem na svou situaci a s vědomím konkrétního možného kroku nebo krůčku: co promyslet, co udělat... Můžete  získat jiný úhel pohledu,  zjistit, co vlastně chcete změnit, kam upřít své úsilí nebo pozornost. Můžete objevit zdroje, novou cestu k žádoucí změně…  To je individuální.  Vše se během krátkého času vyřešit jistě nedá. Ale poznáte, jak koučování probíhá a zda a jak zrovna vám ve vaší situaci může pomoci.

Co udělat, pokud máte chuť na kávu a koučování? 
Na stránkách www.kavaskoucem.cz si vyberte kouče, pozvěte ho/ji na kávu a ZKUSTE, CO TO DÁ – co vás nezabije, to vás posílí ;-)

https://www.facebook.com/sergiconstanceweb/videos/771163672962018/

KÁVA S KOUČEM  je má srdeční záležitost. Děláme ho s láskou a nadšením ve volném čase. Je tedy jasné, že momentálně žádný volný čas nemám. Proto je můj blog v posledních týdnech zoufale opomíjený. Neznamená to, že mi došla inspirace nebo chuť. Už se těším, jak se s vámi podělím, nejen o zkušenost s koučováním za kávu…

Jak spolu souvisí svět dětí a dospělých, různý úhel pohledu a Stradivariho housle?

Zápisky z cest – pohled z dálky

Jsem na dovolené. A znáte to, s odstupem najednou vidíme jiné, jinak… Získáváme jiný úhel pohledu, objevujeme poklady – jeden je jako bonus, až úplně dole pod textem :-).

Ráda o sobě říkám, že jsem koučující matka. Při koučování dospělých moc ráda využívám, co jsem se naučila s dětmi a naopak. (Tak například schematizace a piktogramy při orientaci v čase a v úkolech ocení malý autista, stejně jako velký manažer). Myslím si, že mnohdy zbytečně zdůrazňujeme specifika konkrétní cílové skupiny, místo abychom využili, co se nám již dříve osvědčilo jinde. A zvláště na děti a dospělé máme tendenci dívat se jako na rozdílné živočišné druhy. Přitom ta odlišnost je mnohdy našim zbožným přáním nebo předsudkem, spíše než čímkoli jiným.

 

Tak třeba dnes. Synek se vztekal, když jsme mu zabavili telefon, protože mu vypršel čas na hraní Husitů: „to je ale pitomej den! Snažím se být hodnej a pak si ani nemůžu zahrát pořádně hru!“. (Jsme na horách v Itálii, a zatímco spolužáci opakují násobilku, on brázdí svahy na lyžích. Fakt je mi ho líto…) Prospěl by Ti jiný úhel pohledu, mladíku. Ukázala jsem mu pastelku zezadu a zeptala se, co vidí: „Takový zakulacený trojúhelník.“ Otočila jsem pastelkou: „Já tvrdím, že je to obdélník se špičkou! Nebo tlustá špejle… Ne tužka, červená pastelka, nebo dřívko, šipka….“ „Ne, zakulacenej trojúhelník…“ říkali už oba kluci a smáli se.  

Když se před usínáním zlobili, že jim kvůli řádění a zdržování nevymyslím pohádku na dobrou noc, připomněla jsem jim „pastelku“. Chtěli další příklad. Vymysleli třeba: dveře/deska/dřevo na topení/ snowboard…

Což mi připomnělo: dnes mi pan domácí, Claudio Delvai, povídal o zdejším kraji – údolí Val di Fiemme. Pán je patriot a vůbec, renesanční člověk – spisovatel, ředitel místního muzea, milovník a podporovatel umění, hoteliér... Říkal mi, jak je zdejší údolí už po staletí významné. (Jasně, to říkáme turistům o své domovině všichni. Lyžování je tu super – posledních 60 let? Je tu nádherná příroda, ale krom obchodních cest sever – jih, kdo by se sem škrábal? Všude samý kopec a les???) A pán mi začal povídat příběh zdejších lesů. Ke stavbě využívali místního dřeva již Benátčané. Rostou tu v horách vysoké kanadské smrky s minimem větví až někde hodně vysoko. Dnes jsou nazývané „rezonančním dřevem“ a dělají se z nich hudební nástroje. Světoznámé Stradivárky se vyráběly právě ze zdejšího dřeva. A také další smyčcové nástroje, kytary i piana. Takže právě ten samý kopec, samý les je bohatstvím a věhlasem zdejšího kraje…

Myslím, že máme precedens! Stačí odkázat se na „pastelku“ a „strom Stradivárius“ a ušetřím si mentorování.  Taky jsem chlapečkům říkala, že zlobit se nebo dokonce vztekat, je normální. Stává se to přeci i mně a tatínkovi (vím, že jsem si naběhla a vrátí se mi to, jako bumerang…). Jde o to vědět, že je velká pravděpodobnost, že existuje i nějaký jiný úhel pohledu na věc a ten už nemusí být tak tristní. Proto je fajn tu dobu vzteku a sebelítosti zkrátit. Že rozdíl mezi těmi, co mají v životě radost/úspěch/peníze… a těmi, co se mají pořád špatně, může být i v tom, že ti radostnější jsou schopni podívat se znovu na strom před sebou a vidět v něm housle, dům nebo loď. Zatímco ti nešťastní jen nadávají na cestu do kopce a lesy kam se podíváš… Lekce osobnostního rozvoje pro děti ;-)

A co tím vším chtěl vlastně básník říci?

1.       Co funguje na dospělé, můžeme mnohdy použít i na (své) děti a naopak - dejme dětem šanci pochopit i sofistikovaná řešení a s dospělými se nebojme mluvit a jednat jednoduše a přímočaře. 

2.       Příběhům, obrazům a přirovnáním rozumí často malí i velcí a na rozdíl od poučování jsou obvykle ochotní se z nich i poučit.

3.       Když se cítíme mizerně, klidně se politujme/vyvztekejme…, ale ne zbytečně dlouho. Pravděpodobně existuje i jiný úhel pohledu na naši „životní mizérii“. A možná z toho klacku, co nám někdo hodil pod nohy, vytvoříme jednou Stradivárky… Nebo něco jiného :-).

4.       Experimentujme kreativně s tím, co se nám již dříve osvědčilo jinde. Zkusme být renesančními lidmi, kteří mají různorodé zájmy i oblasti působení. Je to šance recyklovat a lépe využít své zkušenosti a talenty. A být inspirací pro druhé… (viz. poznámka pod čarou).

5.       Mluvme spolu a naslouchejme si – a zvláště cizincům. I když je jejich nebo naše jazyková výbava někdy mizerná. Šance na jiný, nový úhel pohledu u cizích lidí s jinou životní zkušeností významně roste.

_______________________________

POZN: Náš bytný, pan Claudio Delvai, se kdysi náhodou dověděl o zvláštních vlastnostech a věhlasu smrků z určité oblasti jeho kraje Val di Fiemme. A rozhodl se, že o tom musí vědět místní i návštěvníci kraje. Po čase vymyslel, že „darují“ po jednom „kouzelném“ stromu významným hudebníkům (a strom na jejich počest pojmenují). Tak vznikl les Bosco che suona. Jedním z obdarovaných byl také dirigent a skladatel Ezio Bosso. Na počest zdejších stromů a neobvyklého dárku složil a natočil symfonii Under The Tree´s Voice, kterou se svým orchestrem pod korunami stromů také zahrály…
Dostala jsem CD a poslouchám ho stále znovu, jak se mi líbí!
Poslechněte si ;-)

Autentická nahrávka:

https://www.youtube.com/watch?v=JbpX3tkts0Y

profi nahrávka:

https://www.youtube.com/watch?v=JbpX3tkts0Y

https://www.youtube.com/watch?v=elN8okqSzao