JE TO JASNÉ JAK FACKA! Tak proč to neděláme?

Taky jste už mnohokrát četli, slyšeli nebo dokonce sami dávali druhým jednoduché návody na život a přitom se vám je stále nedaří dlouhodobě praktikovat? 

Setkávám se s tím denně. Ve své práci i u sebe samé.
V rámci dvou běhů loňské kampaně Káva s koučem jsem koučovala jednorázově  přes 2 desítky lidí. Odcházeli obvykle s řešením, s plánem, co dál a často s radostí, že je to vlastně mnohem snadnější, než se zdálo. Vždyť stačí jenom... Někteří však přišli za pár měsíců na Kávu s koučem znovu, vlastně s tím samým...

Podobné je to s knížkami o osobním rozvoji. Taky je čteme dál a dál, objevujeme už objevené koncepty v novém, sexy kabátku. Šťastnější, výkonnější ani milovanější evidentně nejsme...

Někdy nabydeme dojmu, že když tomu teď rozumíme a je to tak snadné, nic nebrání tomu, aby SE TO STALO (v podstatě samo od sebe). Občas je někdo zklamaný – banální řešení mu příjde nedůstojné velikosti jeho problému a utrpení.

TAK CO S TÍM? 

Evidentně, znát řešení nestačí. Je potřeba ho uvést do života. Tedy, začít NĚCO DĚLAT nebo NĚCO DĚLAT JINAK. 

Velké úskalí vidím v oné "jednoduchosti".
Abych byla efektivnější, stačí jenom dodržovat smysluplný režim a chodit dřív spát...
Ale to není jenom a rozhodně to pro mě NENÍ JEDNODUCHÉ. Kdyby bylo, dělala bych to dávno. Protože to nedělám, přestože tomu rozumím a souhlasím s tím, evidentně to pro mě není brnkačka...

Postupujme, jako při jiném náročném úkolu:

1. Simon Sinek říká ve své knize a v megaúspěšné TED prezentaci: Začněte s PROČ. Proč to chci? K čemu je mi to dobré? Jakou to má pro mě hodnotu?
Chodit dřív spát pro mě žádnou hodnotu nemá. Vlastně bych raději šla spát ještě později. Ale mám děti, ty chodí do školy... Dík delšímu spánku budu ráno příjemnější a efektivnější - vypravím v klidu děti a dřív začnu pořádně pracovat. Nebudu pak muset nadstavovat večer (noc). Místo tohu si budu číst... – to už se mi líbí :-)


2. Rozhodněme se, že do toho jdeme a vyhradíme si pro to ČAS. Samo to nepůjde. To zní taky banálně, že? Někdy je však potřeba čas i k tomu, aby takové rozhodnutí opravdu uzrálo.


3. PLÁNUJME, co kdy a s kým udělat, abychom cíle dosáhli. (O plánování více třeba ZDE.)
Jak vypadá tento týden? Co chci stihnout dnes, co a jak přeorganizuji zítra, pozítří..., abych chodila spát, jak potřebuji? 


4. NAJDĚME SI SPOJENCE - kdo nám může poradit, pomoci, s kým spojit síly? Kdo podpoří ochablou motivací, zvýší sebereflexi? Sdílená radost může být dvojnásobná, sdílené strasti menší (pokud si nenajdeme někoho, s kým si budeme lebedit v bahně...). Může to být někdo známý nebo raději profesionál (kouč, konzultant)?


5. ZASTAVME SE, ideálně aspoň večer a ZREFLEKTUJME, jak si vedeme. Co jsme prožili pěkného, co nám funguje, co se nám nedaří, co dělat jinak a co raději nedělat vůbec?  Co potřebujeme získat, naučit se, zvládnout, abychom mohli pokračovat? Jaké jsou naše plány a priority na zítřejší den?


6. Plánujme ODMĚNY. Realizace některých cílů a úkolů je radost sama. Jiné jsou ale dlouhodobé a výsledky dlouho v nedohlednu. Pak je fajn"vykolíkovat si trasu" a zvolit si konkrétní dílčí cíle a mety. Když se k nim dostaneme, zastavme se, potěšme a  třeba si dejme nějaký ten "cukřík"  na další cestu.








7. Přemýšlejme o tom, jak své pokroky, svá vítěztví předat dál. Jak sdílet, co jsme se naučili a získali? Jak mohou mít i druzí užitek z naší snahy a výsledků?

To je VELICE DŮLEŽITÉ!!! Jsme společenští tvorové. Extroverti či introverti, smysluplně prožíváme takový život a práci, která ovlivňuje druhé a činí nás prospěšnými. Získáváme pak od druhých pozitivní zpětnou vazbu, někdy i inspiraci. Motivuje nás k další cestě.
Co konkrétně chci u/dělat pro to, aby z  mé hodinky spánku navíc získával i někdo další? Společná snídaně, usměvavá maminka a manžel v klidu to myslím jistí. A pokud budu schopná své služby nabídnout více lidem, taky fajn. 

Za mě dobrý! A co vy? Co, kdy, jak, s kým... uděláte jinak? Napište a podělte se o to ;-)

HODNĚ ŠTĚSTÍ!