5 + 1 TIPŮ JAK SI UDRŽET PRIORITY

Začněme pointou – když si chci priority udržet, musím je předně znát. 

Zní to banálně a samozřejmě. Mám však vysledované, že nejčastější příčinou problémů s realizací cílů a udržením priorit je jejich vágnost - vlastně jsme si je pořádně nedefinovali. Tak nějak máme pocit, že víme. Myslet si, znamená houby vědět, říkal můj tatínek. Takže: jaké konkrétní cíle a priority chcete udržet nebo realizovat? Napište si je, prosím.

A pokud to jde špatně, zde je pár tipů:

1. Objevte své životní POSLÁNÍ

Životní poslání je vlastně důvod, proč tu právě vy jste.  Realizujete v něm své jedinečné schopnosti, talenty a zkušenosti (všichni je máme - vy také! ;-).   Realizace poslání – seberealizace – nám přináší uspokojení, radost, klid a sílu. Přesahujeme sami sebe tím, že jsem prospěšní druhým.
Poslání je taková SEVERKA. Svítí na cestu a ukazuje směr. Umožňuje orientaci a volbu – co je mou prioritou (vede k realizaci mého poslání) a co je třeba fajn příležitost, ale není to pro mě tak důležité a nevede k mým cílům.  Je v pořádku, když zjistíme, že se naše poslání v průběhu života vyvíjí nebo dokonce mění (jak poznáváme sami sebe, možnosti a potřeby své i druhých). Přesto je důležité znát své poslání, jak ho vnímáme teď.

2. Zvědomte si své HODNOTY 

Co je pro mě v životě skutečně důležité, čeho si cením  - obvykle jde o odpovědi na otázku PROČ – chci / dělám / právě tak / to či ono... Znlost hodnot pomáhá lépe identifikovat cesty k cílům. Ne každý způsob dosažení cíle je pro nás akceptovatelný. Například pokud je mou vysokou hodnotou mít dobré vztahy s lidmi a předcházet konfliktům, mohu volit jiné cesty než kdybych si výsostně vážila třeba efektivity (vynaloženého času a prostředků) nebo objevování nových způsobů.

3. PLÁNUJTE - definujte si své dlouhodobé i krátkodobé cíle

Ideální je mít SMART cíle - Specifické, Měřitelné, Atraktivní, Realistické, Termínované. Prostě, co nejkonkrétnější ;-)

Dlouhodobé cíle (ty životní, odvozené od poslání, ale vlastně i všechny za horizontem jednoho roku) nám umožňují vidět situaci z odstupu. Podívejte se třeba, kde byste ideálně chtěli být v 80 letech (nebo třeba za 20 let).  Co pro to budete muset dělat, mít, umět v 70 letech, v 60, 50, 40? Co za 5 let, za 2 roky? Takový pohled z výšky nám umožní vidět lépe cesty k cíli.

Za krátkodobé považuji plánování do 1 roku. Kde chci být, co mít, umět... za rok?
Postupujte zase od konce roku po čtvrtletích a pak měsících. Vytvoříte si tím etapy – naporcujete mamuta (velký úkol, který vypadá nerealisticky, naporcujete na přiměřeně velké díly, které už vás neděsí a ideálně lákají).   Pravidelné týdenní a ideálně také denní zastavení a reflexe toho, co a do kdy chcete udělat a jak se vám to daří, dává reálnou představu a umožní vám říkat NE (tomu, co pro vás není tak důležité a víte, že nemáte šanci stihnout). Když nemáte jasnou představu, žijete v blažené naději, že stihnout se dá všechno – NEDÁ!

www.passionplanner.com

4. VIZUALIZUJTE si své plány 

Malujte si, pište, foťte a hlavně: pouštějte si v hlavě obrázky a filmy - představujte si cílový stav. Buďte co NEJKONKRÉTNĚJŠÍ! Můžete se tak podívat, zda se vám cíle opravdu líbí a motivujete se k práci na nich. Nebo zjistíte, že se vám nelíbí a můžete je směle odhodit. Dáváte tím svému mozku jasné zadání, na čem má vlastně pracovat, čeho si všímat a čemu dávat přednost.

5. Skvělý trik na závěr: naučte se říkat jasné NE, TO NECHCI, DÁVÁM PŘEDNOST tomu a tomu... 

místo rád bych, ale..., až budu mít víc času, větší děti, vyšší plat, bohužel...  Protože přesně tak to je. Dělám toto, tedy dávám tomu přednost před něčím jiným. Je to brutální metoda. Ale udělá vám jasno. A když se vám nelíbí, čemu dáváte přednost, prostě to změňte!

Chci vydělat dost peněz na..., proto nevyzvedám děti po O ale v 5. Chci mít v pořádku partnerský vztah, proto si udělám jednou za... večer s partnerem (neuspávám děti a nejsem na příjmu). Nebo vztah pro mě není priorita, proto čas partnerovi věnuji, když mám hotové důležité věci. Chci se v práci posunout / požádat o přidání.... proto akceptuji, že jsem permanentně on-line, ve stresu a nemohu se soustředit na... Chci být s dětmi, baví mě jejich první roky života a proto se do práce nevracím po 2 letech, jako většina kolegyň.... Prostě, je to moje volba.

Bonus: na téma PRACOVNÍ versus  OSOBNÍ ŽIVOT

Nexistují 2 životy! Máme jen jeden. Je na vás, čím svůj život naplníte a kolik čeho do svého koktejlu přimícháte. Když rozhodujete o svých prioritách a cílech, dívejte se na ně komplexně. Čeho chci dosáhnout v životě? Nejen pracovní úkoly a zbytek mimo záznam.  Velmi často se na ten zbytek nedostane. Takže pokud si do diáře píšete úkoly a termíny, vedle těch pracovních tam patří stejně i ty rodinné a osobní. Co je psáno, to je dáno. Ne vždy splníme vše, co si napíšeme. Ale je mnohem větší pravděpodobnost, že příjmu úkol navíc (pro mě nedůležitý), když  v diáři už nic nemám (jen bych po práci ráda....), než když vidím na displeji: 17.30 plavání nebo malování papoucha s Filipem, kterému jsem to slíbila.

Zaujalo vás téma plánování a priorit? Můžete si také číst ZDE, přijít na KURZ, objednat si konzultaci nebo koučovací sezení. Nebo napište, kde tápete do komentářů pod textem.

Hodně štěstí s plánováním i realizací a radost z výsledků - i těch dílčích!

PS: článek vznikl jako příprava na seminář Jak udržet své priority a sladit práci s rodinou v rámci  2. Podnikatelského inkubátoru. Z toho plyne další tip: RECYKLUJTE. O tom někdy příště.

JSEM KRÁVA. A co ty?

Jak mohou pomoci projektivní otázky? 

Před několika lety jsem jela metrem,  pořádně unavená. Matka dvou malých dětí, co se snaží stíhat... Četla jsem knihu  Staňte se značkou od Catherina Kaputa a došla k obligátní orázce (právě té projektivní): Kdybyste si mohli vybrat, jaké byste byli zvíře?  


Tak to je jasný, říkám si: KRÁVA!

Pracovitá spolehlivá kráva, na kterou každý naloží a ona to spolehlivě odtáhne! K tomu nadojí mlíko a nakonec  skončí v salámu...

... au, to bolí, ještě teď! Chvíli jsem se litovala a pak se posunula od sebe ke krávě.

Přes prvoplánová spojení jako: blbá kráva, pomalá a tlustá...  jsem přešla k jejím  krásným očím a klidu. Vybavila se mi dovolená v Alpách, pasoucí se krávy s telaty, louky, hory a KLID. Miluju louky a kytky na nich! Vůni hor, jezera a horský nadhled (nemusím se drápat na dlouhé tůry po skalách – nejsem kamzík). Krávy na horách jsou důstojné a relaxované. Jdou tam, kde jim chutná a je jim příjemně. Budí respekt, jsou skvělé mámy a jen tak před něčím neuhnou. Mají svou hlavu (nechytají trendy). A když se náhodou splaší, celkem rychle se uklidní....


Ta představa mě nadchla a líbí se mi dodnes. Jo, já jsem kráva!  A není nic trapnějšího, než kráva, co si hraje na gazelu nebo antilopu.

Ke "své" krávě se vracím, když o sobě pochybuju. Jo, jsem docela klidná a silná. Když se občas splaším, snadno se uklidním. Pevnou půdu pod nohama pomáhám najít i druhým - splašeným a nebo nerozhodným. Už jsem musela unést víc, než bych si myslela, že jsem schpná. Tak co na tom, že nejsem štíhlá jak gazela a rychlá jak antilopa?!


Na stejnou otázku mi jedna klientka zklamaně odpověděla, že je Zajíc. „Splašený, co pořád zdrhá a před něčím kličkuje!“  Když jsem se jí ptala, co se jí na zajícovi líbí, po chvíli řekla: „je moudrý! Moudrý, rychlý, nenechá se chytit. Ví, kam si zalézt. Zná rostlinky, má rád přírodu, umí v ní žít... Já chci být moudrá paní Zajíčková!“.

To je síla projektivních otázek  - těch, které umožňují vystoupit ze své role, zažitého vnímání sebe, druhých nebo situací a strastí. Otázky typu: Co by, kdyby...jste byli opice/ vaše matka/ šéf/ moucha na stěně/ nejbohatší na světě/ nesmrtelní/ neviditelní/ jste se nebáli...?   Odpovědi na ně podporují sebereflexi. Umožní vidět nově, z jiného úhlu objevovat nová řešení a cesty. Probouzejí kreativitu a hravost, ochotu vstupovat na tenký led – proč by ne, když je to jen jako? ;-)

Otázky se jmenují projektivní, protože pracujeme nikoli s realitou, ale se svými projety - promítáním vlastních představ a asociací do dané osoby, situace, zvířete, věci... Je v pořádku, že vám příjde na opici důležitý humor a někomu jinémo hbitost. Všímejte si toho, co je důležité pro vás. A představami druhých se můžete klidně inspirovat také. 

Vaše vidění se také může měnit v čase. V jeden moment se můžete například cítit jako aligátor, jindy jako želva. Někdo může dlouhodobě pracovat se stejnou projekcí (jako se já vracím ke krávě). To, co pomáhá, je vystoupení ze zaběhlého vidění a objevení jiného. Ta správná je vždy to VAŠE aktuální projekce, protože mluví právě k vám právě v dané situaci.  

Tak schválně:

• Kdybyste si mohli vybrat, jaké zvíře byste byli? 
• Co vás o tom zvířeti napadá?
• Co se vám na něm líbí, co na něm obdivujete?
• Co by takové zvíře (člověk s takovými vlastnostmi a chopnostmi) dělalo ve vaší situaci? Jak by řešilo váš problém či nesnáze?
• Jak by žilo váš život?....

Co si myslíte o projektivních otázkách a jaké zvíře napadlo vás? Podělte se v komentářích ;-)